Každá liška svůj ocas chválí

Tak zase nastal ten zvláštní předvolební čas. Taky to tak cítíte, jako u nás v Plzni? Jak v jejím středu, tak i v jednotlivých obvodech. Slovanech, Borech, Doubravce, Lochotíně i ostatních.

   Najednou na nás z billboardů zírají známé i neznámé tváře se sliby, co všechno udělají, budou – li zvoleni. Kandidáti jednotlivých politických stran, straniček, narychlo vytvořených koalic i jednotlivců do krajských voleb i třetiny Senátu.

   Děláme plzeňský kraj lepším – tvrdí nám Josef Bernard, kandidát ČSSD, navržený do funkce hejtmana plzeňského kraje a vychytrale se na nás z billboardu usmívá. A z vedlejšího se pokouší upoutat naši pozornost se svým křečovitým úsměvem další uchazeč o tuto funkci, kandidát ODS Martin Baxa, podporován bývalým primátorem města Plzně Jiřím Šnebergerem z časů, kdy v Plzni tato strana suverénně ovládala politické kolbiště. Kde ty loňské sněhy jsou! Od té doby, zapletená do různých korupčních skandálů důvěru voličů celostátně i v plzeňském regionu ztratila, včetně odchodu svého lídra Jiřího Pospíšila, který dobrovolně vyměnil dres ODS za dres TOP 09 a navíc se stal poslancem europarlamentu. Dnes nám z billboardu hlásá, že bude hájit zájmy občanů u nás i v Evropě. Bodejť by ne! Těžce, přetěžce bude tato strana Martina Baxy důvěru voličů znovu získávat, přestože za doby své vlády udělala v městě Plzni i kus dobré práce. Vraťme kraj do pravých rukou – Zjednodušme to – nabádá voliče spolu s celostátním lídrem Petrem Fialou a myslí přitom na státní deregulaci. A oba kandidáti na funkci hejtmana plzeňského kraje navíc trumfují: Ten z ČSSD slibuje vyřešení obtížné dopravní situace, vzniklé mezi obvodem Lochotín a centrem města, ten druhý se chce zasadit, bude – li zvolen, o vybudování Západního obchvatu města Plzně. A ten třetí kandidát na funkci hejtmana kraje z hnutí ANO zase slibuje, že se postará o bezpečnost občanů. Z oblasti zahraničně politické pak ODS hlásá: Patříme na Západ, nikoli na Východ! Zajisté, od toho je zde přece NATO a podle pokynu USA i zvyšování podílu státního rozpočtu všech ostatních spojenců, včetně nás na zbrojení.

  Ne, nemají to tyto dvě dříve nejsilnější strany, střídající se u moci lehké! Do čela ČSSD se po svém posledním nepřesvědčivém volebním vítězství postavil Bohumil Sobotka a sotva nastoupil, musel čelit vnitrostranické krizi svých odpůrců. Aby mohl se svými věrnými vládnout, musel přistoupit na koalici s KDU – ČSL a Babišovým hnutím ANO. KDU – ČSL se pak musel Bohuslav Sobotka zavázat, že již nebude zpochybňovat způsob restituce církevního majetku, prosazený pravicovými stranami, což odporuje předvolebním slibům jeho strany. Mnozí jeho spolustraníci mu to asi hned tak nezapomenou. Proto i těch zbytečně vyhozených 85 milionů, určených na předvolební agitaci a vítězství ve volbách, nejvyšší to částka ze všech politických stran. Ale vedení ČSSD v tomto čase vyrukovalo ve spolupráci s odbory, za vzteku pravicových politických stran i se svým největším trumfem – zvyšováním mezd, platů a sociálních dávek, které by mu měly zajistit volební vítězství. Uvidíme!

   Samotná KDU – ČSL, tato vždy věrná pomocnice římskokatolické církve musí pak spolu s církví (jak ráda by se zbavila nálepky minulosti, že jde o stranu klerikální) čelit nedůvěře početné části společnosti, že církvi nejde, v souvislosti s církevními restitucemi ani tak o duše lidí, jako spíše o majetek – ostatně tak, jako vždycky v její historii. Tato nedůvěra k římskokatolické církvi  (přes obrovské úsilí papeže Františka po návratu k původním zásadám evangelia) nadále přetrvává. Na druhé straně si KDU – ČSL zaslouží obdiv, s jakou houževnatostí trvá na obhajobě klasické funkce rodiny, jako základní buňky společnosti a jejího vlivu na chod celé společnosti. Bohužel – toto úsilí nenachází v řadách naší silně sekularizované společnosti, zaměřené především na materiální blahobyt patřičnou odezvu, jak ukazuje i poslední pražský průvod 40.000 homosexuálů (Prague Pride, srpen 2016) vůči stovkám obhájců této klasické funkce rodiny. Ano – Evropa vymírá a její vymírání nezastaví ani nemorální, nestydaté odčerpávání kvalifikovaných i nekvalifikovaných zahraničních pracovníků z chudších zemí, ženoucích se do bohatších zemí za lepším výdělkem. Tím tyto ekonomicky chudší země oslabuje v jejich snaze po vymanění z této chudoby. Říká se tomu volný pohyb osob, zboží, kapitálu, služeb. V čí prospěch se tak děje?

   Raketový nástup hnutí ANO na politické kolbiště, jako výraz zklamání voličstva z neschopnosti tradičních demokratických politických stran řešit narůstající ekonomické problémy země, násobené vzniklou světovou krizí, způsobenou v roce 2008 americkými bankami – tak bychom asi mohli vysvětlovat tento úspěch hnutí jednoho muže, Andreje Babiše. Muže, který se stal nejen miliardářem, ale i jedním z výrazných plodů gründerského kapitalizmu u nás po roce 1989 s jeho snahou co nejrychleji vybudovat novou kapitalistickou sociální strukturu, ať to stojí, co to stojí. Kritika Andreje Babiše ze strany různých Kalousků a části pravicově zaměřených katedrových obhájců pražské inteligence, odtržené od tvrdé životní reality sociálně slabších vrstev společnosti je pokrytecká. Vždyť sami mají ve svých stranických řadách i v řadách svých sponzorů lidi podobného typu, jako je Andrej Babiš. Rozdíl mezi nimi je jen ten, že on jediný (na rozdíl od těch dřívějších Johnů, atd.) se ve svých předvolebních slibech zavázal, že přeruší penězovody, kterými unikají miliardy do rukou podvodníků našich i zahraničních. Daří se mu to, či ne? To ať posoudí voliči. Jeho předvolební hesla? Chceme Česko lepší! Bude líp! Nic duchaplného. A natruc svým politickým oponentům, skřípajícím zuby i nadále tvrdí: Kraje budeme řídit jako fabriku! Řídit finance jako fabriku funguje! Posílám krajům nejvíce peněz v historii!, Konec lží hejtmanů a utrácení peněz! atd. Že na to u nás voliči slyší, jak doposud ukazují předvolební preference tohoto hnutí? Že je to smutné a přesvědčivě to na historii německého nacizmu a nástupu bolševiků v Rusku k moci dokazuje, jak snadno lze masy – dav snadno získat sliby jednoho vůdce – diktátora? To je pravda. Ale je snad východiskem z tohoto nebezpečí nastolení vlády elit, jak to veřejně zaznívá i u kněze Halíka, podle nějž Většina se mýlí? Vždy? A když již jsme dnes zase plni strachu o tu naši demokracii, připomeňme: Nic na světě, ani demokracie, nebude ospravedlněno svými zásadami, nýbrž svými skutky. (Karel Čapek, O umění a kultuře, sv. 3, článek Memento, strana 462.

   A co na to v dnešním předvolebním souboji ten třetí vzadu – KSČM? Na rozdíl o té Tříkrálové písně nevystrkuje příliš bradu. To třetí místo, které zaujímá již léta ve volebních výsledcích, navzdory mnohaleté ideologické ofenzivě všech demokratických stran a médií a její izolace od přímé účasti ve vládě ji zbavuje zodpovědnosti za současný stav společnosti. Trpělivě vyčkává. Je přesvědčena, že neoliberální hesla mají svůj nejlepší věk za sebou. Laisses faire v období globalizace a přírodních změn pomalu ustupuje požadavku nutné světové i regionální regulace, nikoli deregulace. I teorie F. A. von Hayeka s jeho Cestou do otroctví, tváří v tvář vzniku nových světových mocností, jako je Čína, atd. již vzbuzuje pochybnosti o bipolárním (dvoupólovém) rozdělení světa na demokratické a totalitní země s jeho ostře vyhraněnými charakteristikami. Jak se ukazuje, demokracie může mít více podob, podle rozdílnosti historického vývoje jednotlivých zemí. Marxův Kapitál se svou analýzou bankovního, průmyslového a obchodního kapitálu a jeho vlivu na nespravedlivé rozdělení světového bohatství se znovu stává předmětem rostoucího zájmu západních filozofů a sociologů o jeho učení. (V současné době 1% obyvatel vlastní 50% veškerého bohatství této planety.) Tomu odpovídají i dnešní předvolební hesla KSČM. Proto i ta Správná volba naší budoucnosti! A co ty ostatní politické strany, straničky a rychle spletené koalice, nedosahující ani těch pět kýžených procent? Tomu odpovídají i skromné rozměry papíru na plakátovacích plochách a jsou snadno přehlédnutelné. Jen jedna z nich, koalice, vedená Tomio Okamurou a Janem Velebou vsadila na jinou kartu. Na vzmáhající se nespokojenost a obavy lidí z nekontrolovatelné imigrace do Evropy. Proto i vyrukovali s předvolebním heslem Zastavíme nelegální imigraci! Jako osamělý výkřik bezradnosti a zoufalství nad malou účinností naší demokracie řešit vzrůstající desiluzi společnosti, se na jedné z hlavních tepen města Plzně, ulici Nepomucká objevil v rámci předvolební kampaně na jedné výkladní skříni tento ručně napsaný nápis: Volby nepomůžou – Převrat! Zaznamenali jste i ve vašem místě bydliště, jaký je dnes enormní zájem o zvolení do senátu? V Plzni se jeden nestačí divit, co se objevilo známých i neznámých zájemců o své zvolení do něj. Můžete hádat, proč asi.Koho tedy volit? Zřejmě ty, u kterých se (pokud možno) nerozcházejí slova s činy. Ty kandidáty, kteří nepovažují občany jen za opovrženíhodnou masu – slepý dav, nanejvýš potřebný jen jako výtah k osobní moci a penězům. Znáte ty správné kandidáty? Tak je zvolte. Ale bude to u nás  v čase skomírajícího vlastenectví a probíhajících světových mocenskopolitických změn fuška. A pozor na nové Napoleony!