Promiňte, že to s tématem tak úplně nesouvisí:

Když jsme v devětaosmdesátém uvažovali o desocializaci, vznikla i úvaha o návratu k systému z pětačtyřicátého: K systému národního správcovství. Dokonce bylo stanoveno, jaký příjem může a smí takový národní správce mít. Jestli se nemýlím, pak maximum bylo 5.000,-.

Druhou alernativou byly DIKy, které nakonec převládly, a přes mnohé zlodějny aspoň někteří držitelé z nich mají i dnes jakýs takýs příjem.

Problém našich zejména "uměleckých" elit spočívá v tom, že ačkoliv navenek hlásají kapitalismus, sami chtějí po státu, aby jim zajišťoval vysokou životní úroveň, jak byli zvyklí za socialismu. A tohle vše jde z daní těch buranů, kterými oni pohrdají. Umělec se má uživit sám.

Všichni by chtěli vyšší platy, ale ti, kteří tvoří skutečné hodnot na ně nedosáhnou.